MATKA KATEDRÁLA
- CHRÁM SVATÉHO VÍTA, VÁCLAVA A VOJTĚCHA

Geometrie posvátného prostoru

LADISLAV MOUČKA

Formát A4, šitá - V4, celobarevná,
144 stran, 120g papír,
140 kótovaných výkresů
ISBN 978-80-86018-42-3

ROZEBRÁNO

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě je nejen mimořádným architektonickým dílem, ale hlavně duchovním srdcem zemí Koruny české. Patrně jako u všech ostatních gotických katedrál se však nedochovaly žádné dobové plány, které by obsahovaly prvotní kompoziční záměry jejích stavitelů. Chceme-li získat alespoň přibližnou představu
o geometrické ideji stavby, zůstává nám jediný možný způsob: ptát se katedrály samotné.
Základem práce je proto dvouleté měření katedrály. Tato měření - provedená autorem - společně s výpočty jsou podkladem ke geometrickým analýzám, jež poměrně přesvědčivě odhalují původní rýsované postupy, umožňující provést dodatečnou matematizaci stavby.
Geometrická analýza řeší problematiku celkové proporční rytmizace staré části chrámu, vysvětluje postup stanovení hlavních os díla a zároveň způsob určení pozice Svatováclavské kaple i úroveň vysunutí Zlaté brány vůči tělesu katedrály. Dále objasňuje asymetrie vznikající v napojení závěru k podélnému trojlodí katedrály.
Analýza nabízí i geometrickou metodu určení celkové délky katedrály dokončené na konci 19. stol. architektem Josefem Mockerem. Tato metoda ukazuje, že Mockerem realizovaná neogotická dostavba má výchozí osu souběžnou s vnější stranou západní stěny Svatováclavské kaple, a že je
v harmonickém, matematicky definovatelném vztahu ke staré části katedrály.
Výkladu geometrie Svatovítské katedrály v knize předcházejí analýzy půdorysů čtyř starších staveb. Jedná se o Václavovu rotundu sv. Víta, jejíž torzo se nalézá pod úrovní Svatováclavské kaple nynější katedrály. Dále jde o kostel byzantského typu neznámého zasvěcení, jehož základy byly objeveny roku 2014 na pražském Vyšehradě. Potom je to rotunda sv. Jana v Oboře ve Šporkově ulici v Praze a rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha na Řípu.
Knihu uzavírá barokně gotický epilog, nastiňující problematiku půdorysných návrhů dvou staveb Jana Blažeje Santiniho Aichela. Jde o poutní kostel Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici a poutní kostel Jména Panny Marie ve Křtinách u Brna. Geometrické rozbory půdorysů obou Santiniho kostelů jsou rovněž založeny na novém zaměření.
Návrhy všech sedmi vyjmenovaných staveb - ač je dělí stovky let - vykazují analogie v geometrických postupech. Santiniho stavby jsou rytmizačně
i rozměrově propojeny se Svatovítskou katedrálou natolik přesně, že si lze jen těžko představit jiný zdroj jeho inspirace.
Mění se pouze slohové tvarosloví staveb - kompozice zůstává stejná; idea, míra i proporce jsou v harmonickém vztahu.
Proporční modul Svatovítské katedrály se přesně shoduje s proporcemi Stromu života, jak jej popisuje Sefer Jecira - Kniha utváření, o níž tradice praví,
že právě ona uchovává skrytá sdělení Mojžíšovy Genesis.

Tato práce je nezbytným úvodem k připravované rozsáhlejší autorově knize: JAN BLAŽEJ SANTINI AICHEL
- GEOMETRICKÝ ODKAZ ČESKÉ BAROKNÍ GOTIKY.

Kniha na 144 stranách podává 140 kótovaných výkresů, které doplňují volná místa v dosud vydané literatuře o Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Kniha vychází v omezeném nákladu 500 výtisků.
Prodejní cena je dána pouze výrobními výdaji; nezahrnuje tedy několikaletou práci autora knihy.